ATLATL taktický oštěp

text/foto: M. Ostřižek

Není snadné si představit dobu někdy před téměř čtyřiceti tisíci lety. Evropa byla ještě zčásti pod příkrovem ledu a proháněla se zde zvířata, před kterými by jsme prchali jenom by jsme je zahlédli, a to ještě v patřičné vzdálenosti. A obstarat si potravu v těchto pravěkých časech bylo možné zejména jen za pomoci lovu právě těchto strachnahánějících dávných monster.

I jen pouze žít v těchto krutých a drsných časech je pro našince jen velmi těžce představitelné, natož si představit zmíněný lov, který pokud byl úspěšný, představoval přežití. Mnohdy však představoval i zranění nebo smrt pro samotné lovce, kteří museli překonávat svůj strach a vydávat ze sebe vše, aby nasytili sebe a příslušníky svého kmene nebo rodu. Není proto divu, že bylo otázkou života a smrti mít kvalitní lovecké zbraně.

Nechci se zde ani v nejmenším pouštět do spekulací, kdy, kde a jak vznikl na tomto místě popisovaný pákový oštěp, který dnes pojmenováváme zavedeným názvem atlatl. Nicméně skládám tehdejším lovcům velkou poklonu, jednak pro odvahu, kterou museli mít a také pro invenci, kterou museli disponovat, když dokázali již tehdy vymyslet a vyrobit takovouto mechanickou zbraň.

Muselo jít o náhodu anebo spíše o dokonalý pozorovací talent, kdy nějaký děj v přírodě dokázal nasměrovat mysl tehdejšího lovce patřičným směrem tak, aby dal vzniknout účinnému pákovému oštěpu.

Tato mechanická zbraň není doménou pouze Střední či Jižní Ameriky, jak by se snad mohlo zdát vzhledem k jejímu zaběhlému názvu (atlatl je slovo pocházející z jazyka středoamerických indiánů a mělo by znamenat něco jako vrhač do vody), ale nalezneme ji daleko na severu u eskymáků stejně jako u domorodých kmenů v Austrálii (mimochodem zde se touto zbraní loví dodnes).

A dobře ji znali i evropští pravěcí lovci, kterým usnadňovala přežití a lov i takových gigantů jakými byli mamuti nebo pravěcí nosorožci. A o co vlastně jde? Nejde o nic jiného než o přizpůsobený oštěp, jenž je vrhán za pomoci páky.

Ta je tvořena jednoduchým vrhacím zařízením, které dokáže oštěpu udělit mnohem vyšší počáteční rychlost. Tím je dosaženo daleko vyšší průraznosti a také, chce se mi napsat dostřelu, ale myslím, že bude mnohem příhodnější použít slova dohodu.

Trénovaný jedinec dokáže dohodit za pomoci vrhače oštěpu až do vzdálenosti přesahující 100 metrů! Tak mě napadá, co by na to řekl náš Honza Železný? A pokud jde nejen o trénovaného, ale i šikovného jedince, dokáže ve dvaceti metrové vzdálenosti opakovaně zasahovat cíl o velikosti lidského trupu!

Díky vysoké rychlosti oštěpu a tvrdému hrotu (zbroušená kost, opracovaný kámen) dokázal takto vržený oštěp pronikat hluboko pod velmi odolnou kůži a srst mohutných pravěkých zvířat.Na tomto místě si ještě dovolím zapolemizovat s řadou názorů, kde je uváděno, že atlatl je takový mnohem výkonnější oštěp. Částečně je to pravda, ale není to tak jednoznačné.

Nepochybně  bude výrazně vyšší dohod atlatlu než běžného oštěpu a vyšší bude také jeho průbojnost, ale co se týče ranivého účinku či z dnešního pohledu tolik zmiňované dopadové energie, pak na tom nebude atlatl o moc lépe. A možná na této metě vyhraje standardní vrhací oštěp.

Zcela někteří badatelé pominuli hmotnost těchto vrhacích zbraní. Zatímco oštěp u atlatlu musí být velmi pružný a tudíž i lehký (tenká konstrukce těla oštěpu), ruční oštěp si může dovolit poměrně masivní konstrukci, která s sebou přinese i patřičnou váhu. A jelikož všichni známe zákony fyziky, tak je z uvedeného jasné, že v této záležitosti bude ruční oštěp ve výhodě. Dalším sporným aspektem bude přesnost. Naučit se ovládat atlatl není jen tak (mluvím z vlastní zkušenosti).

Na dokonalé zvládnutí tohoto pravěkého zázraku je potřeba spousta času. Zvládnout dokonale ruční oštěp lze mnohem rychleji. Ale to jen pro ty, co se těmito zbraněmi tak nějak vícero zabývají. Obě zbraně mají své výhody i nevýhody, ale tak je to vždy! Popisovat nějak složitě použití atlatlu je myslím si o ničem, a bude mnohem rozumnější zkouknout jednoduché schématické vyobrazení v tomto příspěvku.

I když vám budou s dobrým úmyslem vysvětlovat, jak nejlépe házet, stejně na to budete muset přijít sám, a ten grif hodu si prostě reálně doslova vyházet. Chce to čas, dost času! Pokud tedy nechcete pouze házet, ale házet tak, aby jste trefili. Nicméně pokud zvládnete hod vrhačem oštěpu, stanete se opravdu nebezpečným.

Atlatl lze i snadno (tedy pro ty zručné) vyrobit, ale je tady také možnost si tento zbraňový systém koupit, a to v té nejmodernější podobě v jaké byl kdy vyroben.

Atlatl v nejmodernějším pojetí dodává na trh společnost Carbo Express, známá spíše výrobou kvalitních šípů. Koncepčně jde o stejné mechanické oštěpy jak byly používány před tisíci lety, ale materiálově jsme ve věku kosmických letů. V podstatě celý systém (vrhací páka i šíp) jsou vyrobeny z uhlíkového kompozitu, který jednak snižuje hmotnost, ale hlavně je dostatečně houževnatý a pružný, což je pro funkci velmi výhodné.

Pouze spojky šípu (tenkého oštěpu) jsou vyrobeny z duralu a úsťová vložka se závitem je mosazná.

Mosaz byla použita z důvodu maximální hmotnosti na špici šípu. Vynikajícím nápadem je vyměnitelný hrot – ten se šroubuje do mosazné vložky. Standardně je atlatl dodáván s ocelovým terčovým hrotem o hmotnosti 125 grainů, což odpovídá 8,1 gramu.

S tímto hrotem je ideální tolik potřebné trénování. Jedna důležitá rada. Pro trénink vždy používejte relativně měkký cíl (papírové kartony, tvrzený polystyren, apod.). Pokud použijete třeba jen dřevo, zcela jistě zničíte šíp.

Ta značná energie, kterou hodem přes páku vyvinete se kumuluje do hrotu a dojde tak k poškození (prasknutí) přední části kompozitového šípu! Při cvičení hodu začínejte na zhruba 10 metrech a postupně si přidávejte. Opravdu není problém jistě zasahovat relativně malý cíl (velikost lidského trupu) na 20 i více metrů. Mějte také na paměti, že vržený šíp dokáže zranit či dokonce zabít až ve vzdálenosti 100 metrů, tedy po celou dobu svého letu.

Šíp se skládá ze tří dílů a v případě potřeby (pokud vám to bude vyhovovat, například z důvodu nižší tělesné výšky) můžete prostřední díl vynechat a použít pouze zadní a přední díl. Třídílný šíp je dlouhý 185 cm a váží slušných 165 gramů včetně standardního terčového hrotu. V případě dvoudílného šípu je délka 125 cm a hmotnost pořád slušných 105 gramů.

Zmíněný vyměnitelný hrot (terčový) můžete během okamžiku vyměnit za hrot lovecký a ze sportovního náčiní máte velmi účinnou loveckou či válečnou zbraň. U loveckých hrotů je vhodné se pohybovat ve váhovém rozpětí 125 až 145 grainů, tedy 8,1 až 9,4 gramů. Samotná páka je dlouhá 635 milimetrů a váží 375 gramů. Jsou do ní integrovány dva malé otvory, kterými když provlečete tenkou pevnou šňůrku – můžete atlatl nosit i přes rameno.

Skvělou věcí zejména pro začátečníky je opatření podpěry šípu na páce a kontaktního místa na šípu suchým zipem. Ten zajišťuje stabilní uchycení šípu na páce, což velmi usnadňuje manipulaci i samotné házení. Atlatl Carbo Express pořídíte za přibližně dva tisíce korun.

Tak nyní jste vybavení základními údaji a informacemi a pokud se rozhodnete stát se vrhačem oštěpů (šípů), tak jen s chutí do toho. Jednak je to skvělá zábava, jednak se hejbáte a jednak se také něco nového naučíte a věřte mi, že vás nebude mnoho.