VLÁKNA brutálně, ale reálně

text: M. Ostřižek, foto: Shutterstock

 Nebude mnoho z nás, co by znali film Vlákna. Jednak to bude již dlouhou dobu co byl tento polodokument uveden a jednak tento film vznikl ještě za existence tzv. železné opony! Tedy našinec se k němu mohl v těch dobách dostat jen velmi stěží. A po pádu režimu jsme hltali zcela jiné snímky a taky si zřejmě většina z nás myslela, že něco jako strach z dalšího válečného konfliktu již nikdy nezažijí.

Film Vlákna byl natočen režisérem Mickem Jacksonem již v roce 1984 a stal se tak souputníkem megafilmů jako byly například Rambo První krev (1982) nebo jiný megafilm Terminátor (shodně jako Vlákna 1984). I když žánrově jde o něco zcela jiného, podprahově v těchto snímcích zase takový rozdíl není (ukázka možné zkázy světa a boj západu s východem).

Film se v originále jmenuje THREADS a vznikl za spolupráce BBC. Režisér, který byl současně scénáristou chtěl poukázat na možnou devastaci světa v případě jaderného konfliktu západních a východních velmocí.

Snímek zasazuje do vyostřené krize na Středním východě, kdy se Spojené státy angažují v oblasti, přičemž je jim u Íránských břehů potopena jaderná ponorka, na kterou vojensky reagují a postupně do konfliku zasahuje Sovětský svaz spojenec Teheránu a velmi rychle se lokální konflikt rozroste do globálních rozměrů.

Celou krizi sledují ve zpravodajských relacích také obyvatelé britského Sheffieldu, kam je zasazen děj celého polodokumentu. Zejména pak hlavní hrdinka Ruth s celou její rodinou. S Ruth procházíte období před vypuknutím konfliktu, jako i jeho vznik, průběh, ale i období několika let po jeho ukončení.

Ve snímku můžete vidět jak by probíhaly okamžiky v době, kdy budou první jaderné hlavice dopadat na území Velké Británie. Výpadky proudu, neuvěřitelná panika, neexistence komunikačních kanálů, služeb, infrastruktury. Smrt a hrůza na vás útočí ze všech stran. Ti co mají štěstí, anebo ti co se mají kam ukrýt přežívají, ale současně nemají nic.

Nemají vodu, jídlo, informace o tom co se děje. Začínají zažívat další traumata v podobě umírání jejich blízkých, ať již na značné ozáření či jiná zranění.

Čas běží a pomoc nepřichází. Nemá totiž přijít odkud! Film velmi realisticky ukazuje skutečnost, že samotné přežití jaderné apokalypsy je pouze začátkem dlouhé a strastiplné cesty  - pokud chcete žít dál.

I když přežíváte někde pod domem ve sklepě se svými blízkými, musíte řešit vodu, jídlo, ale i chození na záchod. Své staré a nemohoucí rodinné příslušníky. Odklízení mrvých! Film vlákna je přesný protipól zidealizovaných „fantasy“ filmů s politickým podtextem té doby!

Musí se k němu samozřejmě přistupovat s nadhledem vzhledem k době jeho vzniku. Ovšem poselství které nám předkládá je aktuální i nyní. Když si třeba jen uvědomíme krizi na Středním východě s hlavním hráčem, kterým je Írán, pak můžeme krásně vysledovat vysokou podobnost se současnou krizí ve stejné oblasti, kde je opět hlavním hráčem Teherán!

Film má téměř dvě hodiny (110min.), ale svým pojetím i zpracováním (na tehdejší dobu) vás u sledování bez problémů udrží. Věnuji tomuto filmu tolik prostoru právě pro jeho autentičnost. Dnes máme tendence si všechno přikrášlovat, chceme vidět pouze to, co chceme vidět. Nicméně realita je někde úplně jinde!

Film díky své autentičnosti například scénou, kdy se pokálí babička jedné přeživší rodiny v úkrytu a je potřeba se o ni postarat(!), to je ta tvrdá realita. To jsou ty okamžiky, které budete zažívat v případě konfliktu. A nemusí nutně jít pouze o jádro.

Každá taková krize přinese člověku nutnost sáhnout si až na dno svých fyzických, ale i psychických sil. Je mi jasné, že běžný člověk po takovém filmu nesáhne! A bude raději sledovat nějaký trapný nekonečný seriál, který nedělá nic jiného, než že mu krade čas jeho života.

Ale vidí tam, co vidět chce! Ale takový člověk si nekupuje náš časák a nečte naše články. Za sebe doporučuji tenhle film zhlédnout každému! Samo sebou i tomu, co ho toto téma nezajímá. Ty dvě hodiny času jsou dobře investované a pomohou člověku otevřít oči. Pomohou člověku uvědomit si, co máme a čeho si ve většině případů nevážíme! A jak se říká: „Aby sis vážil, musíš nejdřív ztrati!“